Pouť do Petrovic

Historie poutě do Petrovic

Koncem 19. století byli pozváni severoitalští stavebníci na stavbu železničního spojení Jihlava-Znojmo, protože se ve své práci vyznali nejlépe na světě, aby ne, když praxi získali v těžkých podmínkách italských, ale i rakouských Alp. Ani zde je nečekala jednoduchá práce, její náročnost s trochou obtíží lze ocenit při pohledu na místa, kudy je trasa vedená. Např. přes maloberanovské údolí je dráha ražená do žulové skály a zpevňována mohutnými kamennými bloky, jak ještě dnes můžeme pozorovat na historických transalpských železničních cestách v Itálii. Přibližně v 70. letech 20. století byly z "bezpečnostních" důvodů na tomto díle navršeny náspy, které doklady italské architektury nenávratně zakryly. Mimo zmíněnou trasu postavili např. monumentální železniční viadukt u Jánského kostelíka, který jednoznačně svědčí o jejich mistrovském umění.

Když zdárně dokončili svoje dílo, nechali dovézt z Itálie obraz Nanebevzetí Panny Marie, který umístili do petrovického kostela sv. Petra a Pavla1. Kolem původu obrazu panuje i mnoho legend, jedna vypráví o tom, že obraz nechali dovézt po zázračném uzdravení jednoho z dělníků.

Několika stavebníkům se místní prostředí natolik zalíbilo, že se rozhodli zůstat v Malém Beranově, kde založili své rodiny. Zdejší prostředí jim totiž věrně připomínalo jejich domovinu.

Od té doby každý rok okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie2 pořádali děkovnou pouť k obrazu Panny Marie do Petrovic. Poprvé tomu bylo patrně okolo roku 19083. Tato pouť brzy zlidověla natolik, že se do procesí zapojili snad všichni mohoucí obyvatelé, nejen z Malého Beranova, ale celého okolí.

Když byl v roce 1939 vysvěcen kostel k Božskému Srdci v Malém Beranově, začali se scházet všichni poutníci nejprve v Beranově, odkud všichni společně vyšli velkolepým procesím do Petrovic na mši svatou a požehnání. Nezřídka byla sloužena mše svatá už v Beranově. Poutní procesí čítalo bezpočet poutníků, mezi nimiž nechyběli ministranti s korouhvičkami, či družičky. V Petrovicích pak na poutníky krom požehnání často čekalo ještě rozptýlení v podobě pouťových atrakcí.

Koncem padesátých let byla tato tradice zrušena, jak o tom svědčí výmluvné zápisy P. Oldřicha Meda ve Svatojakubských análech3. V devadesátých letech byly sice snahy pouť obnovit, k obnovení ale zatím nedošlo.

Jen nejstarší obyvatelé matně vzpomínají na "beranovskou pouť", z nichž nepatrná část zná pravý důvod vzniku poutě, kolem kterého dnes koluje mnoho otazníků.

Jakub Kodet

1dlouhou dobu vysel na kruchtě kůru, v nedávné době byl bohužel ukraden
215. srpna
3Med, O.: Svatojakubské anály. Jihlava 1964.

mapa webu | návštěvnost: 43657/22 Kostelní Jednota Božského Srdce Páně v Malém Beranově © 2006-2017